Návštěva

Začátkem září přijal kolega ze Systinetu Robert Macháček (jako jediný z našich přátel!!) naše pozvání a vydal se za námi do Vietnamu. Kromě povinné prohlídky Saigonu a Systinetí kanceláře si přál navštívit hlavně Laos. Tam jsme s Péťou také ještě nebyli, takže jsme se na něm všichni tři snadno shodli.
Tři dny před Robertovým příletem, jsme se začali pídit po detailech naší cesty a mimo jiné jsme zjistili, že je v Laosu vysoké riziko malárie. Pod dojmem této skutečnosti jsme začali shánět antimalarika a zjistili jsme, že to tak snadné nebude, Lariam nám doktoři nedoporučovali (lidé po něm blázní) a Malarone se zdál dost drahý (asi 2 dolary za pilulku, potřebovali jsme jednu denně a začít je brát tři dny před cestou a týden po skončení cesty). Navíc jej neměli nikde dostatek, oběhli jsme několik místních expatovských nemocnic. Nakonec jsme sehnali pár levných (asi fejková napodobenina) ve vietnamské lékárně, což nám na uklidnění mysli postačilo.
Po obtížích se sháněním antimalarik se taková maličkost jako je vrcholící dešťová sezona v Laosu a nesjízdnost spousty místních cest jevila jako nepodstatný drobnost. Robert dokonce chvíli uvažoval, že by si cestu odložil, nakonec k tomu (naštěstí) nedošlo, takže přiletěl (s půldenním neplánovaným zdržením v Německu) pátého září a mohlo se vyrazit.
Původně jsme plánovali, že se Robert v Saigonu zdrží jenom dva dny a odletí s Petrou napřed do Hanoje podívat se na Ha Long Bay, a já se za nimi vydám o dva dny později (v Ha Long Bay jsem již byl, neměl jsem již tolik dovolené a pak hlavně - nic neprospěje partnerským vztahům víc než chvilková odloučenost), dokonce jsme již koupili letenky. Petra však dostala z vyhlídky výletu s Robertem do Hanoje takovou horečku, že jsme letenku vyměnili, Petru dali se potit do postele a Robert letěl do Hanoje sám.
Během těch dvou dnů v Saigonu se podíval s Petrou po městě, zajel si do delty Mekongu a zašel s kolegy na firemní party a karaoke. Již předtím jsem po firmě rozhlásil, že Robert je nejen výborný programátor, ale ještě lepší zpěvák, takže se všichni na jeho vystoupení těšili. Bohužel, Robert nebyl připravený na malý výběr anglických písniček ve vietnamském karaoke baru (překvapivě, žádnou vietnamskou, korejskou ani čínskou nedal) a zazpíval jenom jednu. Opravdu ohromil. Než se však stačil připravit ke druhé, šlo se domů.
Robert stihl napsat vlastní verzi vyprávění z Vietnamu, Laosu a pak i Hong Kongu (již bez nás), vyprávění je k nalezení zde.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hanoj, Ha Long Bay, Nha Trang

Obrázek
Na čarodějnice před 31 lety projely tanky severního Vietnamu branou vládního paláce v centru Saigonu a definitivně tak ukončily Americko-Vietnamskou válku. Z vládního paláce se stal palác sjednocení a 30. duben je svátkem sjednoceného Vietnamu. 1. máj se zde samozřejmě také slaví, takže všichni Vietnamci (včetně nás) měli 2 dny volna k víkendu navíc. Na zbytek týdne jsem si vzal dovolenou a odletěli jsme s Péťou, Amy a Antonem do Hanoje. Původně jsme chtěli letět do Dalatu, ale než jsme se rozhoupali, všechny letenky již byly vyprodány. Třicátým dubnem totiž začíná ve Vietnamu místní turistická sezona a všichni Vietnamci netouží po ničem jiném než vypadnout kamkoli, kde není vedro, což lze jedině do Dalatu, který je v horách a je tam příjemných 25 stupňů. Na druhou stranu k moři, za sluncem, či se opalovat nikdy neletí. Letěli jsme v sobotu brzo ráno a po dvou hodinách přistáli v Hanoji. Taxíky do centra mají stanovenou cenu $10, my jsme měli štěstí - dva taxikáři se kvůli nám začali h...
Další informace

Dobré, špatné, překvapující

Obrázek
O autobusech, dopravě a věcech co nás na ní překvapují jsme psali již minule , rádi bychom popsali další zvyky, jídla či věci, které zde fungují jinak, než jsme zvyklí u nás. Asi prvním překvapením bylo, když jsme chtěli hned první večer po příletu opustit náš hotelový pokoj a nebyli jsme schopni zamknout dveře. Dostali jsme klíč, kterým jsme se (zcela po česku) snažili zamknout dveře zvenčí, ale ať jsme kroutili klíčem vpravo nebo vlevo, vždycky jsme dveře akorát odemkli. Naštěstí Mark na nás čekal dole v recepci, a ukázal nám, že dveře se zde zamykají tlačítkem na vnitřní straně dveří a zvenčí se dají opravdu pouze odemknout. Něco takového, jako zamykat na dva západy, tu neexistuje. Už víme, jak je to s kokosem! Nejdříve jsme mysleli, že vietnamské kokosy jsou prostě jiné, než jak je známe z Čech (grepy, banány a ananasy také vypadají trochu jinak), ale není to pravda. Kokosy, nabízené pouličními prodavači k pití, nevypadají jako tmavé skořápky. Jsou to bílo-zelené velké plody, které...
Další informace

Kambodža

Obrázek
Po návratu z Hoi An si Petřiný rodiče udělali pár povinných výletů po okolí Saigonu, jako jsou tunely Cu Chi, chrám Cao Daistů (náboženství s dvěma miliony stoupenců, kromě Ježíše a Budhy uctívají i francouzského spisovatele Victora Huga) či farmy v okolí delty Mekongu. Zaletěli jsme se také podívat na Phu Quoc, byli jsme na něm již v dubnu s Pavlem a Janou, krásně jsme si tenkrát odpočinuli na palmových plážích u klidného rovného moře a těšili jsme se po všem to cestování na to samé. Jaké však bylo naše překvapení, když Phu Quoc se nedal od toho dubnového vůbec poznat. Moře bylo rozbouřené s vysokými vlnami, pláž byla o několik metrů kratší, všechny restaurace, co tu minule stály na pláži, byly teď zavřené (ani nebylo místo, kam je dát), jedna s terasou dokonce pobořená. Navíc první den skoro jenom pršelo. Naštěstí jsme měli ubytování domluvené dopředu, jak jsme na místě zjistili, resort Tropicana byl jediný otevřený na naší pláži, naštěstí i s restaurací. Na Phu Quocu jsme strávili ...
Další informace