Cesta a přílet (2.1. – 3.1.2006)

Letěli jsme Lufthansou 2.1.2006 v půl šestý z Prahy a ještě na letišti jsme stihli pěkně vymrznout - kabáty, svetry, punčochy jsme nechali rodině a zůstali jen v košili, netušili jsme, že do Mnichova poletíme letadýlkem, ke kterému musíme dojet autobusem. Mrazivá čtvrthodinka mezi výstupem z autobusu a nástupem do letadla v lehkém dešti a větru na ploše měla být posledním jektáním na příštích 12 měsíců.
Po svačince v letadle jsem přistáli v Mnichově a po asi 3 hodinách čekání vyrazili s asiaty a Němci do Bangkoku. Cesta letadlem byla přesně tak nepříjemná, jak jsem očekával. Polovina cestujících byli Vietnamci, všichni milí až na tlustého Číňana sedícího šikmo přes uličku. Zapnul si počítač jakmile nám to zakázali a že si sundal boty jsme taky poznali hned. Naštěstí brzo usnul a letadlo dělalo takový kravál, že jeho chrápání nebylo moc slyšet.
Na letišti v Bangkoku jsme trošku bloudili, ale přestup jsme stihli. Do Ho Chi Minh City to bylo už jen kousek. Z vyprávění jsme věděli, že Saigon je městem motorek a už z letadla před přistáváním to bylo zřejmé. Na letišti nás čekal Hung s Markem. Přistávali jsme v 11 dopoledne pražského času, v Saigonu už bylo 5 odpoledne. Věděli jsme, že teplota (v lednu je tu průměrně 26 stupňů, v létě 29) a stoprocentní vlhkost budou smrtelnou kombinací. Nezklamali jsme se. Pocity z počasí pro středoevropany jsou podobné pobytu ve skleníku či večeru po tropickém, horkém a dusném dni, kdy čekáte bouřku, déšť a kroupy. Předpověď slibuje déšť až na duben.
Mark s Hungem nás vzali do hotelu Victory, který leží na stejné ulici jako Saigonský office. Hotel Victory je oblíbeným místem svateb a doba před koncem lunárního roku je pro pověrčivé vietnamce nejlepší dobou pro svatbu, díky tomu jsme jich za 12 dnů našeho pobytu v hotelu zažili asi 10.
Fotky zde a zde.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hanoj, Ha Long Bay, Nha Trang

Obrázek
Na čarodějnice před 31 lety projely tanky severního Vietnamu branou vládního paláce v centru Saigonu a definitivně tak ukončily Americko-Vietnamskou válku. Z vládního paláce se stal palác sjednocení a 30. duben je svátkem sjednoceného Vietnamu. 1. máj se zde samozřejmě také slaví, takže všichni Vietnamci (včetně nás) měli 2 dny volna k víkendu navíc. Na zbytek týdne jsem si vzal dovolenou a odletěli jsme s Péťou, Amy a Antonem do Hanoje. Původně jsme chtěli letět do Dalatu, ale než jsme se rozhoupali, všechny letenky již byly vyprodány. Třicátým dubnem totiž začíná ve Vietnamu místní turistická sezona a všichni Vietnamci netouží po ničem jiném než vypadnout kamkoli, kde není vedro, což lze jedině do Dalatu, který je v horách a je tam příjemných 25 stupňů. Na druhou stranu k moři, za sluncem, či se opalovat nikdy neletí. Letěli jsme v sobotu brzo ráno a po dvou hodinách přistáli v Hanoji. Taxíky do centra mají stanovenou cenu $10, my jsme měli štěstí - dva taxikáři se kvůli nám začali h...
Další informace

Dobré, špatné, překvapující

Obrázek
O autobusech, dopravě a věcech co nás na ní překvapují jsme psali již minule , rádi bychom popsali další zvyky, jídla či věci, které zde fungují jinak, než jsme zvyklí u nás. Asi prvním překvapením bylo, když jsme chtěli hned první večer po příletu opustit náš hotelový pokoj a nebyli jsme schopni zamknout dveře. Dostali jsme klíč, kterým jsme se (zcela po česku) snažili zamknout dveře zvenčí, ale ať jsme kroutili klíčem vpravo nebo vlevo, vždycky jsme dveře akorát odemkli. Naštěstí Mark na nás čekal dole v recepci, a ukázal nám, že dveře se zde zamykají tlačítkem na vnitřní straně dveří a zvenčí se dají opravdu pouze odemknout. Něco takového, jako zamykat na dva západy, tu neexistuje. Už víme, jak je to s kokosem! Nejdříve jsme mysleli, že vietnamské kokosy jsou prostě jiné, než jak je známe z Čech (grepy, banány a ananasy také vypadají trochu jinak), ale není to pravda. Kokosy, nabízené pouličními prodavači k pití, nevypadají jako tmavé skořápky. Jsou to bílo-zelené velké plody, které...
Další informace

Kambodža

Obrázek
Po návratu z Hoi An si Petřiný rodiče udělali pár povinných výletů po okolí Saigonu, jako jsou tunely Cu Chi, chrám Cao Daistů (náboženství s dvěma miliony stoupenců, kromě Ježíše a Budhy uctívají i francouzského spisovatele Victora Huga) či farmy v okolí delty Mekongu. Zaletěli jsme se také podívat na Phu Quoc, byli jsme na něm již v dubnu s Pavlem a Janou, krásně jsme si tenkrát odpočinuli na palmových plážích u klidného rovného moře a těšili jsme se po všem to cestování na to samé. Jaké však bylo naše překvapení, když Phu Quoc se nedal od toho dubnového vůbec poznat. Moře bylo rozbouřené s vysokými vlnami, pláž byla o několik metrů kratší, všechny restaurace, co tu minule stály na pláži, byly teď zavřené (ani nebylo místo, kam je dát), jedna s terasou dokonce pobořená. Navíc první den skoro jenom pršelo. Naštěstí jsme měli ubytování domluvené dopředu, jak jsme na místě zjistili, resort Tropicana byl jediný otevřený na naší pláži, naštěstí i s restaurací. Na Phu Quocu jsme strávili ...
Další informace